Do kterého věku patří počátky dnešní obce Předklášteří nelze vzhledem k nedostatku pramenů písemných i hmotných bezpečně určit. Lze předpokládat ,že kotlina lemovaná horami Květnicí, Klucaninou, Výrovkou a Čepičkou bývala obývána už odedávna. O tom svědčí i archeologům známé naleziště z úpatí kopce Dřínové a popelnicové pole lužické kultury na svahu masivu Klucanina, datované do doby bronzové . Také v areálu kláštera Porta coeli byly nalezeny stopy osídlení z mladší doby železné.
Historie obce je bezprostředně spojena s historií města Tišnov. O Tišnově můžeme najít zmínky jako o důležitém staničním městě na obchodní cestě, vinoucí se údolím řeky Svratky z Moravy do Čech. Zejména ve starší literatuře se traduje první písemná připomínka Tišnova k roku 1168, kdy se měl Tišnov stát majetkem templářského řádu ( Josef František Urbánek Tišnov a Tišnovsko )
Nejstarší spolehlivé údaje se však váží k počátkům založení kláštera Porta coeli ( Brána nebes), který založila Královna Konstancie, vdova po králi Přemyslu Otakaru I. Klášter byl založen roku 1233. Roku 1239 byl chrám i klášter slavnostně vysvěcen. Klášter byl postaven na pozemcích darovaných královniným synem markrabětem moravským Přemyslem a byl zejména jím, za souhlasu jeho bratra krále Václava I., obdarován řadou vesnic a pozemků. Je svědkem pozdní doby románské a období gotického. Trojlodní chrám Nanebevzetí P. Marie je velmi známý i za hranicemi naší vlasti zejména pro svou velkolepou uměleckou formu skvělého portálu ( vchodu) a křížovou chodbu s původní raně gotickou klenbou.
V době založení kláštera měla jistě ves podobu jako každá jiná osada té doby tzn. jednalo se spíše o shluky chatrčí kolem kostela. Až později vznikaly ulice a náves.
Když v roce 1241 prošla Moravou mongolská vojska. Klášter však zůstal ušetřen, patrně díky odolnosti důmyslného opevnění. Teprve v r. 1252, kdy Přemysl Otakar II. válčil s uherském králem Bélou IV., Kumáni , Tataři a Maďaři vypálili zdejší domy, zpustošili pole a lidi buď zabíjeli nebo odvlekli do otroctví. Během tohoto období se o životě kláštera i poddaných dozvídáme z četných sporů, výsad , hospodářských zpráv. Důležitou součástí klášterního hospodářství bylo také rybníkářství. Klášter byl jako vodní tvrz rybníky obklopen ze všech stran.
Poblíž Dolních Louček se nachází rozvaliny bývalého starého hradu Střemchova. Ze zbytků lze soudit, že se tu tyčil ve 13. století pevný a mohutný hrad.
Další období až po války husitské bylo pro klášter a okolí dobou největšího rozmachu. Za husitských válek byl r. 1425 klášter a patrně i přilehlé osady vydrancován.Zbylo jen pevné zdivo chrámu. Na zalesněné výšině zvané Čepička asi 1 km západně nad klášterem Porta coeli jsou zachovány zbytky středověkého opevnění, postaveného pány z Pernštejna ve 2. čtvrtině 15. století jako pevný bod na zabraném klášterním panství po jeho vyplenění husity.
Po ukončení válek se klášter jen těžko vzpamatovával z válečných útrap, třebaže mu byla potvrzena králem Jiřím z Poděbrad všechna práva i majetek.
Roku 1619 moravští stavové zrušili klášter a klášterní statky zabrali. Než mohla být dokončena obnova klášterních budov, vyplenili klášter roku 1642 Švédové. Nepříznivý dopad na obyvatelstvo měly i časté morové epidemie. Bouře 30leté války se konečně převalily, Švédové odtáhli a „Brána nebes“ se zotavovala z krutých ran. Značně prořídlé obyvatelstvo čelilo i neúrodě, po které následoval hlad a bída.
V roce 1741 klášter, městečko Tišnov a okolní vesnice zase postihlo kruté drancování tentokrát pruských vojáků.
Ve druhé polovině 18. století byl dostavěn klášter téměř do dnešní podoby- byl zrušen velký rybník, na jehož místě byla zřízena klášterní zahrada, která je dodnes ohrazena vysokou kamennou zdí a hlavně došlo k dotvoření interiéru kostela. ( Podrobněji o klášteru psal R. Klátil v Pamětech Předklášteří a tišnovského kláštera Porta coeli, 1925).
Roku 1782 podepsal císař Josef II. dekret, jímž nařídil zrušení tišnovského kláštera. Statky pak koupil selfmademan Vilém Mundy . V budově zřídil soukenickou manufakturu. Vyrábělo se zde luxusní sukno. Uvádí se , že v té době zde pracovalo asi 2000 lidí a vlna se zpracovávala z tišnovského a veverského panství. Zajímavé jsou i záznamy o vystoupení dělníků v Předklášteří v letech 1808 a 1810 , kteří šli společně do Brna s požadavkem zvýšení mezd. Průmyslová výroba až do 2. poloviny 19. století byla provozována většinou v budovách kláštera, které tímto utrpěly značné škody. Dále zde byl pivovar, palírna kořalky, cukrovar, továrna na sukno, panská cihelna a papírna.Během celého 19. století se zde vystřídalo několik majitelů.
V roce 1798 byla v obci založena škola, která byla rozšířena v roce 1872 na dvoutřídní a v roce 1892 na trojtřídní.
V roce 1861 koupil tišnovský velkostatek ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu a po stavebních úpravách byl klášter r. 1901 znovu osazen řádovými sestrami a osamostatněn. V roce 1950 byl opět zrušen a znovu obnoven v roce 1990. Od roku 1990 probíhá postupná rekonstrukce klášterních budov pro potřeby řádu.
V části vesnice zvané Na Stráňově stojí kostelík Nejsvětější trojice – je to stavba v pozdně gotickém a renesančním slohu. Byl postaven v r. 1555 a v r. 1678 přestavěn. Kostelík je státem chráněnou kulturní památkou.
Bývalá Bauerova vila, honosný dům někdejšího majitele cukrovaru, byla necitlivě a neuváženě adaptována v 70. letech minulého století. Základní kámen s erbem majitele je nyní uložen v Podhoráckém muzeu. Park kolem budovy byl též nově rekonstruován.
Rovněž Pražákovu vilu v 80. letech minulého století necitlivě upravili na bytový dům. Z původní architektury zbyl jen velký plastický znak bývalých majitelů.
Ke konci 2. světové války byl na silnici ke Kalům zastřelen německý voják. Z nařízení německého velitelství byli v areálu kláštera shromážděni všichni muži z Předklášteří s tím, že každý desátý z nich bude zastřelen. Teprve po složitém vyjednávání se proboštu kláštera P. Koberovi a opatu vyšebrodského kláštera T. Jakschovi podařilo dosáhnout zrušení rozkazu a tak zachránit řadu nevinných lidí.
Pomník padlým vojínům v první světové válce – Mrtvým tvůrcům – je umístěn v areálu kláštera Porta coeli po pravé straně příjezdové cesty ke kostelu. V roce 1998 byl pomník na náklady obce opraven a k pamětní desce na pískovcovém soklu uvedena jména padlých z obce v obou světových válkách.
Čerpáno z výše uvedené literatury a z knihy Karla Fice a Josefa Zacpala Tišnovsko Vlastivěda kraje od Pernštejna k Veveří.
Digitální zpracování Jenda Balák