...
Obec Předklášteří

Příroda

Předklášteří

Geologická stavba

Okolí Předklášteří má poměrně pestrou geologickou stavbu, která je navíc komplikována četnými zlomy. Předklášteří leží z pohledu regionální geologie v samém středu svratecké klenby moravika, která má stavbu vrásového příkrovu. Podílejí se na ní dvě hlavní tektonické jednotky: autochtonní jednotka – tišnovské brunnidy a příkrovová jednotka, která je na ni nasunuta směrem od západu.

Autochtonní jednotku, která vystupuje v tektonickém okně jádra svratecké klenby, tvoří předdevonské krystalinikum a devonský obal.

Předdevonská deblínská skupina, u které se předpokládá proterozoické stáří, má ve svém základu ve spodní části feldspatizované ruly a svory s polohami metabazitů a aplitických granitoidů, ve svrchní části pak převládají horniny svorového a fylitového typu. V obou částech jsou zastoupeny aplitické žuly a tělesa kataklastické a místy porfyroblastické svratecké ruly, kterými jsou do značné míry zastřeny primární vztahy.

V nadloží deblínské skupiny spočívá paleontologicky doložený devon ve dvou vývojíchzávistském a květnickém. V závistském převládají na bázi kvarcity a konglomeráty, jež jsou do nadloží vystřídány karbonátovým souvrstvím. V květnickém vývoji převládají různé typy vápenců, jedná se o laminované a masivní vápence, popř. dolomitické vápence.

V některých případech je pro tišnovské brunnidy používáno též označení svratecký masív a z pohledu větších regionálních celků jsou řazeny k brunii či brunovistuliku.

V příkrovové jednotce – v morávním příkrovu – se od podloží do nadloží objevují následující skupiny: skupina Bílého potoka (tzv. vnitřní fylity), skupina bítešská a skupina olešnická (tzv. vnější fylity).

Skupina Bílého potoka obsahuje především fylity, dále pak kvarcity, kataklastické žuly a metabazity ve spodní části, v části svrchní grafitické fylity, kvarcity a hojné karbonáty.

Mladší platformní pokryvy jsou zastoupeny terciérními a kvartérními sedimenty.

V době před cca 18 miliony lety, to je v období mladších třetihor, dochází v rámci alpinsko-karpatského vrásnění k rozšíření moře do Tišnovské kotliny a dále do údolí Svratky, Loučky a též do oblasti Lomnicka. Důkazem toho jsou usazené horniny, představované křemennými písky, vápnitými jíly (tégly) a řasovými vápenci, obsahující mnohdy velmi bohatou mořskou faunu, doloženou nálezy cca 800 fosilních druhů z různých lokalit v okolí. Paleohydrologickou rekonstrukcí bylo dokázáno, že mladotřetihorní moře na Tišnovsku dosahovalo mnohdy hloubky přes 400 m, v některých místech regionu došlo ke změlčení na 100 m. Teplota tohoto moře se pohybovala v rozsahu 18-20 stupňů Celsia, jeho salinita byla přibližně 34 ‰.

Mezi kvartérními sedimenty jsou  nejrozšířenější uloženiny toků v terasách (štěrky, písky, aluviální nivy) a uloženiny eolické, vzniklé činností větru (spraše a sprašové hlíny), které se usazovaly při převládajícím severozápadním proudění na jv. závětrných svazích.

Nyní poněkud podrobněji k výskytům jednotlivých hornin v okolí Předklášteří.

Mylonitizovaná svratecká rula byla v minulosti označovaná též jako svratecká žula nebo svratecká žulorula, v současné literatuře se můžete setkat i s názvy svratecký granitoid či svratecký metagranit. Tato hornina je polymetamorfního původu a podlehla kromě feldspatizace i patrně několikaetapovité intenzívní mylonitizaci. Její stáří je proterozoické.  Vystupuje na západním a severozápadním úpatí Květnice, kde se její barva pohybuje od načervenalé až po hnědavou.

Dalším místem, kde se s ní můžeme setkat, je kamenolom na Dřínové. Místy jsou v ní na této lokalitě vyvinuty žíly aplitu. Převažující zelená barva ruly souvisí s její intenzívní chloritizací.

A konečně vystupuje i na vrchu Dranč.

Na starších mapách bylo zachyceno poměrně rozsáhlé těleso této horniny jižně od Předklášteří a zasahující až k Maršovu. S tím, jak se vyvíjely geologické názory, byly horniny v této části přehodnoceny na migmatitizované biotitické pararuly až migmatity, jejichž stáří je rovněž proterozoické. Nutno říci, že tyto změny nebyly dosud promítnuty do všech druhů geologických map, a proto se můžeme paradoxně setkat s jinou geologickou situací na mapě v měřítku 1:50 000 a jinou na mapě v měřítku 1: 500 000. Novější pojetí je zakresleno v podrobnější mapě.

Horniny spodního až středního devonu jsou zastoupeny zpevněnými klastickými sedimenty. Na Květnici jsou vrcholy Velká skála a Malá skála (Květnička) tvořeny načervenalými až červenohnědými kavernózními kvarcity (dříve označovanými jako křemence). Jak již sám název napovídá, jsou tyto horniny tvořeny převážně křemenem.

Na rozdíl od Květnice se na Dřínové vyskytují kvarcity pouze omezeně, v úzkém pruhu na hlavním hřebeni.

Horniny vystupující v pruhu táhnoucím se od Čepičky přes Kozí bradu až k Výrovce byly označovány jako droby (droby kuklenské) a křemenné slepence. V současné době mluvíme o arkózách a slepencích, jejichž barva se pohybuje od červenofialové až po šedou.

Veškeré vápence v tomto regionu jsou devonského stáří (střední až svrchní devon).

Na Květnici se vyskytují jednak tmavošedé až tmavomodré vápence v pruhu táhnoucím se od tišnovského náměstí až k trmačovskému splavu, které byly v minulosti mylně považovány za silurské, jednak světle šedé vápence v okolí hlavního vrcholu Květnice.

V činném etážovém lomu na Dřínové nasedají šedomodré až šedorůžové vápence na svrateckou rulu. Jejich největší zastoupení bylo v jižní a jihovýchodní části kopce, kde byly již téměř vytěženy.

S dalšími výskyty devonských vápenců se setkáváme v lokalitě Dranč a na Kozí bradě.

Na Dřínové je zastoupena i příkrovová jednotka, představovaná grafitickými, případně chloriticko-sericitickými fylity. Tato jednotka je nasunuta na ruly a vápence autochtonní jednotky tišnovských brunid podle linie dřínovského nasunutí (v lomu zvláště dobře patrné).

Krasové jevy

Na devonské vápence jsou vázány krasové jevy na Květnici (jeskyně Pod Křížem, Květnická propast, Králova jeskyně, Řícená jeskyně, Výtoková jeskyně), na Dřínové, na vrchu Dranč u Štěpánovic (Vavříčkova jeskyně), na Bačkovci a Výrovce. Souhrnně bývají označovány názvem Tišnovský kras. Tyto izolované výskyty, lemující Tišnovskou kotlinu, v minulosti tvořily jeden celek. Ten byl rozdělen vlivem pozdější tektonické činnosti a erozní činnosti řeky Svratky a potoka Besénku. S výjimkou škrapových polí postrádá Tišnovský kras typické povrchové znaky – závrty, slepá údolí, otevřené propasti a vyvěračky.

Kras v okolí Tišnova je součástí geologické jednotky tišnovských brunnid s příkrovovou stavbou a s dvěma hlavními jednotkami: květnickou (s převahou karbonátů) a závistskou (s cyklickým střídáním karbonátů a klastik). Při bázi jsou vyvinuty 100 m mocné, černošedé vápence s vložkami černošedých břidlic, vyšší polohy reprezentují přes 300 m mocné šedé a světle šedé vápence. Vápence jsou chemicky poměrně čisté, místy tektonicky porušené, částečně metamorfované a dolomitizované. Krasová činnost probíhala zejména po tektonických puklinách a po kalcit-barytových žilách, které byly nejméně odolné.

Zkrasovění vápenců Tišnovského krasu je spojeno jednak s hydrotermálními procesy ve spodním karbonu až permu, souvisejícími se vznikem barytových žil a rudních poloh, jednak s činností paleopřítoků dnešní Svratky.

Jeskyně Pod Křížem, Květnická propast a Řícená jeskyně byly objeveny při ražbě průzkumných štol na baryt. Společně s Královou jeskyní byly tyto jeskyně tišnovskými jeskyňáři zabezpečeny uzamykatelnými železnými vraty. Podzemní prostory Květnice jsou totiž významným zimovištěm netopýrů. Dalším důvodem zabezpečení byla ochrana krápníkové výzdoby před devastací vandalskými návštěvníky.

Králova jeskyně bývá pro zájemce příležitostně zpřístupněna, pravidelně tomu tak bývá v době konání jarní mezinárodní burzy minerálů v Tišnově.

Minerály

Poměrně pestrá a složitá geologická stavba se odráží i v rozmanitosti výskytů minerálů. Málokde najdeme na tak malém území tak bohatou škálu nerostů.

V přehledu je nutné se zmínit i o hoře Květnici, která sice neleží v katastru obce Předklášteří, těsně s ním však sousedí, dotváří Tišnovskou kotlinu a je nejznámějším a nejvýznamnějším nalezištěm minerálů v okolí a jednou z nejstarších mineralogických lokalit na Moravě.

 

S první zmínkou o minerálech Květnice se setkáváme v latinsky psaném díle Tartaro-Mastix Moraviae, jehož autorem byl moravský zemský fyzikus Johann Ferdinand  Hertodt von Todtenfels v roce 1669. Z Květnice (latinsky zvané Floridus) uvádí Hertodt křišťály (nepravé diamanty) a nepravé ametysty, šestihranné, hojně vykvétající. „Po vytěžení se během dvou nebo tří let obnovují, takže se může říci vpravdě, že jeden druhý plodí…“ Hertodtovy poznatky jsou pak přejímány do dalších dobových prací.

Převážná část květnických minerálů je vázána na mladší hydrotermální žíly, které pronikají komplexem hornin autochtonní jednotky tišnovských brunid a jejichž mocnost se pohybuje od několika centimetrů do dvou metrů.

Nejvýznamnějším nerostem těchto hydrotermálních žil je baryt. Barva barytu se pohybuje od bílé až po červenou, nejčastěji bývá růžová. Baryt většinou bývá kusový, v dutinách vytváří lupenité až tabulkovité krystaly až 3 cm velké. Některé žíly jsou prakticky monominerální, tvořené pouze barytem. V ostatních žilách je baryt doprovázen bílým kalcitem, žlutým ankeritem a hnědým sideritem. Kalcit se na Květnici vyskytuje v několika genetických typech, třech skalenoedrických a jednom dělovém, který v dutinách tvoří až 3 cm velké průhledné krystaly.

Ve spodních partiích karbonát-barytové žíly na západním úpatí Květnice bývají zarostlá až 1 cm velká zrna galenitu. Některá zrna jsou částečně proměněna v cerusit. Milimetrových rozměrů zde dosahují zrna chalkopyritu, vzácně se vyskytuje bornit a proustit, dále je uváděna ryzí měď, malachit a azurit, sporadicky se zde vyskytuje i žlutavý fluorit.

Z oblasti Květničky je popsán fluorit. Bývá kusový, v dutinách vytváří tmavě fialové krychlové krystaly až 1 cm velké. V severním výběžku Květničky se nalézá menší ložisko železných rud – hnědého limonitu, červeného masivního hematitu a černého jehličkovitého či ledvinitého goethitu.

Další skupinu minerálů představují minerály manganu – manganit, pyroluzit a psilomelan, které vytvářejí nejčastěji černé povlaky či dendrity na puklinách kvarcitů a vápenců.

Zajímavý byl výskyt minerálů mědi na jižním úpatí Květnice za domem na Jungmannově ulici č.p. 365 (dnes se jedná o č.p. 1914 na ulici Klášterské). Měděné zrudnění, které tu bylo odkryto při těžbě limonitu, bylo vázáno na karbonátovou žílu asi 60 cm mocnou. Z minerálů byl zastoupen chalkopyrit, azurit, malachit, kuprit a ryzí měď, později byl z této lokality popsán též stilpnosiderit, covellín, chalkozín a stříbro cementačního původu, dosahující mikroskopických rozměrů.

Květnice však proslula především jako naleziště krystalovaných odrůd křemene. S první zmínkou o květnických ametystech a křišťálech se setkáváme u Hertodta již v roce 1669. Výskyty čirého křišťálu, žlutého citrínu, hnědé záhnědy, černého morionu a zvláště fialového ametystu jsou vázány na dutiny v kvarcitech v okolí Velké skály a na svazích Květničky.  Drúzy krystalů, které bývají často zonální, dosahují běžně velikosti 0,5 cm, vzácněji až 3 cm.

Zajímavé ukázky minerálů poskytly i krasové prostory Květnice. Drúzy lupenitých krystalů barytu jsou známy z Květnické propasti, z jeskyně Pod Křížem pocházejí až 16 cm velké romboedrické krystaly medově žlutého kalcitu. Z Královy jeskyně jsou popsány perimorfózy křemene po kalcitu, drúzy 4 cm velkých tabulkovitých krystalů barytu, dlouhé vousy lublinitu (vláknité formy kalcitu), na fosilních kostech byly v této jeskyni nalezeny jehlice novotvořeného sádrovce a fosforečnan brushit.

Výskyty vzácných minerálů a vzácných rostlinných a živočišných druhů byly důvodem k tomu, aby v r. 1950 byla Květnice vyhlášena státní přírodní rezervací; po nabytí účinnosti zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, byla přeřazena mezi přírodní památky. Sběr a dobývání minerálů zde tudíž patří mezi zakázané činnosti.

Dalším významným nalezištěm, které poskytlo nádherné mineralogické ukázky barytu, fluoritu, goethitu, kalcitu či aragonitu, je činný etážový lom na Dřínové.

Podobně jako na Květnici i na Dřínové je naprostá většina minerálů vázána na mladší hydrotermální žíly. Tyto žíly mají směr SZ – JV a úklon 60º až 90º k SV i JZ, jejich mocnost bývá až 1,5 m. Na minerálním složení žil se podílejí především baryt a karbonáty, ostatní minerály se vyskytují v daleko menší míře.

Baryt je většinou kusový, barvy růžové až červené, v dutinách tvoří i několik centimetrů velké lesklé tabulkovité krystaly, mnohdy vějířovitě uspořádané. Velikost těchto krystalů v některých případech přesahuje i 10 cm. V současné době bychom v republice jen těžko hledali hezčí ukázky tohoto nerostu.

Kalcit se na lokalitě vyskytuje v několika genetických typech – 3 skalenoedrických, dělovém a klencovém. Starší – skalenoedrické – vytvářejí krystaly až 20 cm velké. Bývají zkorodované, zbarvené jsou dohněda nebo dočervena. Dělový kalcit tvoří až 3 cm krystaly, které jsou kombinací prizmatu a nižšího klence. Barva se pohybuje od bezbarvé přes bílou, nažloutlou až po hnědou. Klencový kalcit se vyskytuje ve formě bezbarvých až nažloutlých krystalů klencového habitu, nasedajících na starší skalenoedry.

Z dalších karbonátů je přítomen hnědý siderit a dolomitický karbonát růžové či bílé barvy, který svým složením odpovídá Mg-ankeritu až Fe-dolomitu.

Karbonáty uzavírají krystaly a zrna chalkopyritu až 3 mm velká. Chalkopyrit bývá přeměněn na limonit a malachit. Ostatní sulfidy (pyrit, sfalerit, galenit a bravoit) dosahují převážně mikroskopických rozměrů.

V centrálních částech žil se koncentruje fluorit. Tvoří zrnité agregáty vínově žluté barvy, v dutinách vytváří krychlové krystaly až 2 cm velké. Často bývá účinkem mladších roztoků zcela vyloužen.

Limonit patří mezi mladší minerály a často stmeluje podrcený starší žilný materiál. Vrstvičky limonitu bývají až 0,5 cm mocné a mají hnědavou až černou barvu. Goethit vytváří drobné jehličky hnědé až černé barvy v dutinách hnědého karbonátu.

Křemen je na Dřínové, v porovnání s Květnicí, zastoupen jen nepatrně, vzácně byl nalezen i ametyst. Křemen někdy potahuje starší skalenoedrické krystaly kalcitu.

Jedním z nejmladších a nejhezčích minerálů je aragonit. Ten nasedá na starší minerály v dutinách a vytváří na nich povlaky, kůry, krápníky či jehlicovité krystaly sněhově bílé až nažloutlé barvy.

Zajímavý je rovněž výskyt minerálů alpské pargeneze: křemen, chlorit, epidot, pyrit, galenit a sfalerit s inkluzemi chalkopyritu.

Výčet dřínovských minerálů doplňují hematit, grafit, wad, mastek a chalcedon.

Barytová mineralizace byla nalezena i v opuštěném lomu asi 500 m JV od Štěpánovic. Mocnost žil se zde pohybuje od několika mm do 0,5 m. Ve výplni žil značně převažuje baryt.

U kalcitu, který je na žilách poměrně málo zastoupen, lze rozlišit dvě generace – starší skalenoedrický kalcit a mladší dělový. Z dalších minerálů lze uvést ještě goethit, křemen a chalkopyrit ve formě 2 mm velkých zrn, mnohdy zcela přeměněných na limonit a malachit.

 

Další lokalitou je činný etážový lom Z obce, nacházející se na pravém břehu Loučky. Některé nálezy z tohoto lomu byly publikovány pod lokalitou „Mezihoří“.

Kromě barytových žil se v lomu vyskytly i minerály alpské parageneze (křemen, chlorit, kovově lesklé tabulky hematitu, limonit a pyrit v až 1 cm velkých rýhovaných krychlích), často se vyskytující zejména v porušených aplitových žílách.

Na křemenných žilách (starších než barytová mineralizace) se vyskytla zrna pyritu, galenitu, sfaleritu, chalkopyritu a tabulky molybdenitu až 2 cm velké.

Vlastní barytové žíly se vyskytly hlavně na nejnižší etáži, nově byla nalezena i starší barytová mineralizace, jež tvoří čočky konformní s foliací okolních svrateckých rul. Mocnost žil kolísá od 0,5 cm do 1 m. V žilné výplni dominují karbonáty (dolomit a kalcit).

Dolomit vytváří zrnité agregáty narůžovělé barvy, na zvětralých vzorcích bývá žlutavý. Jednotlivá zrna mají velikost do 2 cm.

U kalcitu byly zjištěny 3 genetické typy – skalenoedrický, klencový a dělový.

Baryt tvoří až 2 cm mocné pásky bílé až růžové barvy. Mladší generace barytu je přítomna v drobných průhledných tabulkovitých krystalech.

Další minerály – markazit, chalkopyrit, galenit, sfalerit, hematit, chlorit – se vyskytují v zrnech mikroskopických rozměrů, výjimečně až 2 mm velkých.

Nejmladším minerálem je fluorit. Tvoří bezbarvé, bílé, světle fialové či namodralé zrnité agregáty do 1 cm velké.

Nutno říci, že dnes byste v tomto lomu většinu minerálů těžko hledali. Jednak proto, že většina popsaných minerálů byla mikroskopických rozměrů, jednak z toho důvodu, že většinou se vyskytovaly na nejnižším patře, které je z větší části zavezeno skrývkovým materiálem.

 Poslední lokalitou, na které se vyskytla zajímavá minerální asociace, je Kozí brada (v minulosti nesoucí název Schellenberg).

Na této lokalitě byla objevená a ve 2. polovině 19. století těžená kumulace minerálů mědi.  Kvalitní ruda byla tvořena chalkopyritem, kupritem a ryzí mědí. Ze sekundárních minerálů se vyskytoval malachit a azurit. Dokladový materiál z této těžby se dochoval v Moravském zemském muzeu v Brně, přesná poloha naleziště se však nepodařila dohledat.

V opuštěném vápencovém lomu se dají nalézt žilky žlutobílého kalcitu, ve kterých byly objeveny pseudomorfózy limonitu po pyritu.

Droby a slepence, nalézající se jižně od tohoto lomu, jsou protkány systémem křemenných žilek. Na křížení těchto žil se vyskytují drobné dutinky s krystalovaným bílým křemenem, vzácněji přecházejícího do křišťálu. Velikost těchto krystalků je do 1 cm.

Dobývání nerostných surovin

Rudy

„Nerostné bohatství Květnice, hlavně stříbrných a jiných vzácných rud, pestrých mramorů, časté nálezy křišťálů a ametystů, i zrnek zlata v korytu Bezsénku, splachujícího západní svah Květnice, daly původ prastarému místnímu pořekadlu:

Květnica hora, Besének voda,

dražší než celá Morava.

Je to hodně nadsazeno. Od dob Přemyslovců často se opakovaly pokusy dolovat na Květnici, ale vždy bez valného výsledku. Pestrá je směsice vzácných nerostů na Květnici, ale ne v takové míře, aby dolování bylo výnosné.“

Tento úryvek z knihy Bohuše Sedláka „V závětří Květnice“ asi nejlépe charakterizuje a zhodnocuje dobývání nerostných surovin na Květnici.

Předpokládá se, že první pokusy o dolování stříbra na Květnici byly skutečně provedeny již za vlády Přemyslovců, neboť stříbro bylo v té době velice vyhledávaným kovem, který symbolizoval moc a bohatství a byl důležitým směnným prostředkem. Hovořila by pro to blízkost nově založeného kláštera i skutečnost, že v té době již probíhalo dolování na Pernštejnsku.

Další pokus o dolování stříbra měl být na Květnici proveden v oblasti Kříže v 17. století v době, kdy zemí táhla švédská vojska. Zlato bylo údajně rýžováno v potoce Besénku.

Zajímavým dokladem, svědčícím o dolování stříbrné rudy na Květnici, je zápis v tišnovské purkrechtní knize z 28.5.1756. Bergmistr Karel Gottfried, kterému bylo brněnskou reprezentací povoleno na hoře Květnici „hrudu kopat“, v něm žádá prostřednictvím primátora o finanční pomoc. Výsledek jeho prací není známý.

V 50. letech 19. století prováděli rozsáhlé práce v okolí Tišnova Nikolaus Zgrzebny (inženýr asistent Severní dráhy v Přerově) a jeho plnomocník Joseph Zgrzebny (c.k. mincovní kontrolor ve Vídni). Jejich kutiska se nacházela na Květnici, Dřínové, Schellenbergu, dále i u Dolních a Horních Louček, Lomničky a Štěpánovic.

Své snažení soustředili především na výskyt měděných rud na východním svahu Schellenbergu (Kozí brada). Zde byly po předešlém průzkumu na lesní parcele 455 položeny v roce 1862 čtyři důlní míry s dolem Marie Pomocná. Ložisko žilného charakteru bylo s největší pravděpodobností náhodně odkryto malým vápencovým lomem. O několik metrů výše bylo zjištěno pokračování ložiska o hloubce 5-7 m a délce až 47 m. Měděné rudy byly zastoupeny ryzí mědí, kupritem, chalkopyritem, azuritem a malachitem. Celkem zde mělo být vytěženo asi 10 q kvalitní měděné rudy vhodné k tavbě, která obsahovala až 48 % mědi.

Po rudních projevech pátral Zgrzebny i na západním úpatí Květnice. Při průzkumu zde narazil na galenitové zrudnění, které se snažil vydobýt pro obsah stříbra. V jeho protokolu se objevuje i rozbor olověné rudy, kdy rudnina o váze 238 liber (asi 133 kg) obsahovala 12 % olova, 0,025 % stříbra a 0,005 % zlata. Podle jiného rozboru vykazovala ruda o hmotnosti 800 kg asi 26,2 g stříbra a 6,5 g zlata. K těmto rozborům je však nutno přistupovat velmi obezřetně, protože Zgrzebny v té době usiloval o spolufinancování svého dolování městem.

Další Zgrzebného důl jménem Ema se nacházel na jižním úpatí Květnice. Zde byl těžen limonit jako železná ruda až do roku 1880. Při této činnosti se Zgrzebnému podařilo najít i menší akumulaci měděných rud. V ryzí mědi z Květnice byly později prokázány nízké obsahy stříbra.

Přestože všechny novodobé pokusy o znovunalezení zlata v Besénku nebyly právě úspěšné, dá se předpokládat, že zvěsti o jeho zlatonosnosti mají racionální jádro a že se na příhodném místě podaří zlatinky přece jen vyrýžovat.

 

Baryt

Baryt, zvaný též těživec, byl nejhledanější surovinou na Tišnovsku. O povolení jeho těžby žádal Nikolaus Zgrzebny v letech 1859-1864, v 80. letech 19. stol. se v záležitosti těžby barytu angažoval též spolumajitel předklášterského cukrovaru Offermann. Dolování na Květnici, při kterém byla mimo jiné nafárána i Květnická propast, se soustředilo na vrcholové partie v oblasti Tří stolů a pod Křížem a vyžádalo si vybudování dopravních cest po Květnici. Týdně se vytěžilo kolem šesti vagónů suroviny. Vytěžený baryt se tehdy dopravoval pomocnou rumpálovou dráhou. Těžba byla zastavena v roce 1888, aby bylo zabráněno ničení lesních porostů.

Další zprávy o dolování pocházejí z roku 1904, kdy žádala o povolení prací na výhradních kutištích celá řada zkušených prospektorů. Někteří z nich prováděli průzkumné práce i na Květnici a s určitostí nenechali barytové žíly bez povšimnutí v domnění, že v nich přece jen objeví akumulace vzácných rudních minerálů. Vytěžený baryt pak mohl být dodáván do papírny, která se nacházela přímo pod Květnicí. Už v té době sloužil baryt jako plnidlo papírové hmoty.

 

Největší těžbu barytu prováděla chemická továrna na výrobu sody Millera von Aichholze z Hrušova u Moravské Ostravy. Od listopadu 1905 do konce roku 1908 bylo vytěženo celkem 14857 q barytu, který obsahoval 95 % BaSO4. Vlivem velké konkurence se těžba přestávala vyplácet a roku 1909 se provoz zastavil. Štoly, které jsou po této těžbě na Květnici stále k vidění, jsou němými svědky, připomínajícími velký ruch na této hoře před 100 lety.

Dohromady se těžilo na deseti žilách přibližně SZ – JV směru. Dobývací práce řídil hlavní inženýr Ladislav Zelníček a pracovalo zde asi 17 mužů. Nejmocnější žíly byly zastiženy 8 štolami na západním svahu Květnice nad soutokem Svratky s Besénkem. Žíly zde dosahovaly mocnosti 0,3-1,8 m. Další štoly byly situovány pod Křížem na jihozápadní straně kopce (6 štol), v oblasti Tří stolů (4 štoly) a na Květničce (3 štoly). Při této činnosti byla objevena jeskyně Pod Křížem. Jedna štola byla ražena i na jihovýchodním svahu Dřínové.

Baryt byl v té době hojně využíván v papírenském, sklářském, keramickém a chemickém průmyslu. V papírenském průmyslu se jej používalo jako výplně papíroviny, zejména pro lesklé papíry, ve sklářském jako čeřidla a v keramickém průmyslu byl přidáván do keramických glazur a emailů. V chemii sloužil k výrobě barnatých preparátů, stálých barev (bílá barva Lithopon) a k výrobě sody. Dále se využíval při výrobě kaučuku, voskového plátna, kulečníkových koulí, knoflíků a přidával se do stavebních materiálů, u kterých zvyšoval odolnost vůči povětrnostním podmínkám. Podvodníci barytem zvyšovali váhu mouky a cukru.

Menší množství barytu bylo vytěženo ještě v letech 1940 – 1943 firmou Hauke a Braun z Černé Vody.

V letech 1959-1960 prováděl GPO, závod Brno prospekční průzkum v blízkosti starých dobývek na z. svahu Květnice s cílem ověřit hloubkové pokračování baryto-kalcitové žíly. Výsledek však byl negativní.

 

Vápence

Jako stavební a dekorační kámen byly od 13. stol. využívány „tišnovské mramory“. Pod tímto názvem se skrývaly dobře opracovatelné a leštitelné vápence z Květnice a Dřínové. Na Květnici byly tmavě zbarvené, dobře lavicovitě odlučné vápence lámány v několika malých lomech na jižním a jihozápadním úpatí. Více však byly využívány devonské vápence z Dřínové. Nejcennější byl růžový vápenec, který byl často prostoupen různobarevnými žilkami kalcitu a uzavíral polohy modročerného, modrošedého i červeného vápence.

Všechny tyto tišnovské mramory byly povětšinou použity v letech 1750-1760 ke zhotovení oltářů (hlavního a 4 bočních), velkých sloupů, schodů, okrasných říms, obkladových desek a dlažby pro klášterní chrám v Předklášteří. Část výzdoby zhotovil tišnovský sochař A. Novotný, zbytek je dílem italských kameníků. Částečně byly využity i v kostele sv. Jakuba v Brně, na Starém Brně, v kapli sv. Rosalie na Vranově, v kostele ve Slavkově, ve Křtinách a jinde. Podle názorů tehdejších odborníků patřil tišnovský barevný mramor mezi nejhezčí na Moravě. Dokonce zastupoval moravské mramory na světové výstavě v Paříži v roce 1855, kde budil pozornost jiskrou barev a krásou lesku.

 

Pro výrobu vápna byly využívány vápence z lomu na Dřínové zhruba od počátku 20. století. Zásoby kvalitního, vysokoprocentního vápence, vhodného na výrobu vápna, byly vytěženy do konce roku 1967 a od roku následujícího byly vápence z této lokality využívány pouze jako stavební kámen a pro výrobu silničního štěrku a štětu.

Ke stejnému účelu byly těženy i méně kvalitní vápence v lomu na Horce (Kozí brada) a v lomu u nedalekých Štěpánovic.

 

Cihlářské suroviny

 

Tišnovsko bylo bohaté na čtvrtohorní, činností větru vzniklé spraše a sprašové hlíny. Ty byly pro svoji stejnorodost ceněnou surovinou pro výrobu cihlářského zboží (cihly plné i duté, krytina na střechy, odvodňovací trubky) velmi dobré jakosti. K některým specielním účelům se mísila spraš s jílem.

Cihlářská surovina byla těžena na mnoha místech bývalého tišnovského okresu, jen v samotném Tišnově byly v provozu tři cihelny.

Předklášteří existovaly dvě cihelny. Starší – Borkovcova cihelna se nacházela v prostoru za Chaloupkami. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1818.

Podstatně mladšího data byla Štěrbova cihelna v Hlinkách (vlevo od silnice Předklášteří – Dolní Loučky), jejíž provoz postupně nahradil cihelnu Borkovcovu. Roční produkce v této cihelně se pohybovala kolem 400 000 cihel.

Po 2. svět. válce se provoz veškerých cihelen na Tišnovsku postupně zastavil. Jednak do jejich osudu nešťastně zasáhlo znárodnění, jednak skutečnost, že v té době byly již většinou vytěženy nejbohatší partie ložisek. Tyto menší cihelny pak nebyly schopné konkurovat nově vznikajícím velkokapacitním cihelnám na jižní a střední Moravě.

 

Stavební kámen

 

Kromě vápenců, o jejichž využití je psáno na jiném místě, byla jako stavební kámen těžena svratecká rula. V k.ú. Předklášteří probíhá hornická činnost ve dvou dobývacích prostorech. Lom na Dřínové se nachází v dobývacím prostoru Předklášteří I., který je zaevidován na organizaci Rosa, s.r.o. pro dobývání kamene – ruly a vápence.

Druhý dobývací prostor Předklášteří u Tišnova se nachází západně obce směrem na Mezihoří. V tomto DP probíhá od roku 1952 těžba svratecké ruly, která je převážně využívána k výrobě tříděného kameniva. V současnosti je DP zaevidován na organizaci Kámen Zbraslav.

V obou jmenovaných dobývacích prostorech jsou spočteny zásoby užitkového nerostu ještě na desítky let.

Prameny:

Dolníček, Zdeněk: Parageneze barytových výskytů v blízkém okolí Tišnova. Diplomová práce na Přírodovědecké fakultě MU. Brno 1999.

Šikola, Drahoš: Geologické a mineralogické poměry Tišnova a okolí. In: Kolektiv autorů: Tišnov – příroda, dějiny, památky, lidé. Město Tišnov 2013.

 

RNDr. Drahoš Šikola

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 213
TÝDEN: 384
CELKEM: 799750

Aktuální počasí

Počasí dnes:

4. 8. 2020

zatazenosdestem

Bude oblačno až zataženo, ráno místy vydatný déšť, během dne místy přeháňky nebo déšť, na JV ojediněle i bouřky. Denní teploty 18 až 22°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0

Rozklikávací rozpočet

Rozpočet

Mobilní rozhlas

Mobilní rozhlas

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Členské obce MR Porta

Porta

boračwww.kaly.czwww.lomnicka.czwww.serkovice.czŠtěpánoviceŽeleznéDolní Loučky